Kalendárium

„Kalendárium“ nezahrnuje všechny akce proti katolické inteligenci, katolickým duchovním a řádům. Poskytuje však základní představu o jejich rozsahu a trvání.

říjen 1945

Na mušce Práva

V Právu lidu vyšel článek odsuzující „autory, kteří byli podezřele blízko fašismu“ (Jan Čep, Jaroslav Durych, František Lazecký, Václav Renč, Jan Zahradníček).

ČLÁNEK

listopad 1945 – Komunistický ministr informací Václav Kopecký zakázal básníku Janu Čepovi přednést rekviem za umučené vysokoškoláky na prvním mezinárodním sjezdu studentstva.
1945–1946 – V novinách vycházely štvavé články namířené proti katolickým intelektuálům, o jejich charakteru svědčí jejich názvy:
- LACINA, Václav. Větrat, dokud je čas. Kulturní politika, 1945, č. 11),
- Kolaborant před kolaboranty (Václav Běhounek o Janu Zahradníčkovi, Kulturní politika, 5. ledna 1946),
- Co hledají v české kultuře? (Václav Běhounek, Kulturní politika, 1. prosince 1945, č. 8, s. 1–4),
- A také odhmyzit (K. J. Beneš, Kulturní politika, 18. ledna 1946).
1946 – Jindřich Chalupecký v melantrišských Listech vystoupil proti veřejnému působení Jana Zahradníčka, Josefa Kostohryze, Václava Renče a Jana Čepa: „Jsou ještě jiná zaměstnání než v redakcích, divadlech, nakladatelstvích a ministerstvech. Nechceme proto, aby šli kopat uhlí. Jenom říkáme, že by nám bylo volněji, kdybychom se už nemuseli nikdy s nimi a s jejich jmény setkat“ (Listy, 1946, č. 2).
1947 – Timotheus Vodička v Akordu: „Nemělo by smyslu odpovídat jednotlivě na každý z těchto útoků. Vždyť se neútočí jen na katolické spisovatele; útočí se též na Vatikán, na papeže, na Církev, na katolické náboženství – a technické možnosti obrany jsou při nepatrném počtu a nákladu katolických časopisů velmi omezené. A mimoto, vzhledem k nenávistné vášnivosti útoků by bylo stěží možno očekávat, že jejich původci se dají přesvědčit námitkami. Je třeba počítat se silou nenávisti – zejména ve světě, který užívá zcela vědomě nenávisti jako politického prostředku“ (Tažení proti katolickým autorům, Akord, 1947, s. 177–185).
konec roku 1947 – Vyšla básnická skladba Jana Zahradníčka La Saletta varující před nastupující totalitou: „(…) má ubohá slova rozprášená od posledního útoku/ na zamořené pásmo strachu / (…) počala se znovu šikovat / voják za vojákem“.
26. února 1948 – Přední katoličtí autoři byli vyloučeni ze Syndikátu českých spisovatelů.
4. března 1948 – Československá biskupská konference odmítla pastýřským listem uznat legitimitu poúnorového režimu.

14. června 1948

Klement Gottwald zvolen prezidentem Československa

Po volbě prezidentem republiky se Klement Gottwald zúčastnil slavnostního Te Deum v Chrámu sv. Víta, které odsloužil arcibiskup Beran. Ten vzápětí odmítl následnou interpretaci komunistů, že šlo o akt uznání poúnorového režimu.

ČLÁNEK

srpen 1948 – Spisovatel Jan Čep odešel do exilu.
léto a podzim 1948 – První rozsáhlé zatýkání řeholníků. Více než padesát jich bylo následně odsouzeno na osm měsíců až dva roky.
listopad 1948 – Československý vyslanec Artur Maixner odvolán z Vatikánu (1946–1948) a nahrazen komunistou Iljou Rathem (1948–1950) v hodnosti chargé d’affaires a s úkolem vybudovat špionážní síť ve Vatikánu.
14. dubna 1949 – Zatčen básník Zdeněk Rotrekl. Soud proběhl 17. listopadu 1949, navržený rozsudek smrti byl změněn na doživotí (propuštěn 1962).
25. dubna 1949 – Jmenování nové církevní komise ÚV KSČ (Alexej Čepička – předseda, Vladimír Clementis, Zdeněk Fierlinger, Jiří Hendrych, Václav Kopecký, Viliam Široký), která se stala klíčovým nástrojem „války s církví“. Často přezdívána jako „církevní šestka“.
duben 1949 – Na schůzi církevních pracovníků akčních výborů Národní fronty zazněl požadavek na zabrání klášterů.
10. června 1949 – Ustavení komunisty manipulované Katolické akce, která se měla stát partnerem státu ve vyjednávání s církví. Biskupové reagovali pastýřským listem, v němž aktivistům Katolické akce pohrozili exkomunikací.
polovina roku 1949 – Zákaz shromažďování katolíků mimo kostel a zrušení téměř všech církevních škol.
15. června 1949 – Biskupové vydali – pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů v hodině velké zkoušky“, v němž mj. vysvětlují důvody ukončení jednání se státem. List byl určen ke čtení ve všech kostelech na svátek Božího těla 19. června, kvůli zásahům StB a SNB se tak stalo jen přibližně ve třetině kostelů.
19. června 1949 – Začátek internace arcibiskupa Josefa Berana, která pokračovala na různých místech až do roku 1965, kdy mu bylo jako novému kardinálovi umožněno vycestovat do Říma, ovšem bez možnosti návratu.
říjen 1949 – Přijata série zákonů kodifikujících podřízenost církve vůči státu. Mimo jiné byl zřízen Státní úřad pro věci církevní, působení duchovních bylo možné jen se státním souhlasem a stát převzal veškeré hospodářské závazky církve, včetně platů duchovních.

11. prosince 1949

Číhošťský zázrak

Při mši svaté v obci Číhošť se během kázání místního faráře Josefa Toufara několikrát pohnul kříž nad svatostánkem. Toufara byl zatčen 28. ledna 1951, vzápětí byl v rámci přípravy monstrprocesu zatčen opat želivského kláštera Vít Tajovský a novoříšský opat Augustin Machalka.

ČLÁNEK

prosinec 1949 – Básník Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959.
1950 – Počátek internace některých biskupů, kanovníků, vikářů i kněží nižšího kléru.
10. ledna 1950 – Vstoupila v platnost povinnost slibu duchovních, jímž se zavazují věrností „Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení“.
20. ledna 1950 – Předsednictvo ÚV KSČ přijalo plán likvidace mužských řeholí.
25. února 1950 – Následkem mučení v průběhu vyšetřování zemřel Josef Toufar, plány na zinscenovaný soudní proces bylo proto nutné změnit.
14.–18. března 1950 – Zatčení sedmi čelných řeholníků, mj. Františka Mikuláška, Františka Šilhana, Silvestra Braita, Adolfa Kajpra ad.
5. dubna 1950 – Vynesení rozsudku v procesu „Machalka a spol.“. I. Mastyliak: doživotí; A. Machalka a F. Šilhan: 25 let; V. Tajovský: 20 let; S. Braito: 15 let; J. E. Urban: 14 let; A. Kajpr: 12 let; J. Blesík: 10 let; F. Mikulášek: 9 let; S. Barták: 2 roky.

14. června 1948

Akce K – likvidace mužských řeholních řádů

V noci z 13. na 14. dubna 1950 je v první etapě akce K zabráno 75 klášterů a internováno 876 řeholníků. Noc vejde do dějin katolické církve jako „Bartolomějská noc“.

AKCE KLÁŠTERY (pořad ČT)

27.–28. dubna 1950 – Druhá etapa akce K se týkala 69 klášterů, z 364 řeholníků bylo 9 internováno.
červen–září 1950 – První fáze akce Ř; zásah proti ženským řádům neprobíhala jednorázově, ale postupně v několika vlnách. Do soustřeďovacích středisek bylo převezeno 4 000 řeholnic, větší část pak byla nasazena na práci v průmyslu a zemědělství.
podzim 1950 – Povoláno 350 řeholníků ve věku 18–35 let k nástupu do vojenské služby k PTP.
27. listopadu – 2. prosince 1950 – Proces s pomocníky biskupů „Zela a spol“: mj. břevnovský benediktinský opat Anastáz Opasek: trest smrti změněn na doživotí; strahovský premonstrátský opat Stanislav Bohuslav Jarolímek: 20 let; salesián Václav Mrtvý: 15 let.
listopad–prosinec 1950 – Druhá fáze akce Ř; neúspěšná snaha přinutit řeholnice k odchodu do civilu.
25. ledna 1951 – Proces „Pícha a spol.“: mj. maltézský rytíř Vladimíra Pícha: 20 let; převor kláštera v Teplé Heřman Josef Tyl: 12 let; salesián Alfons Kováč: 11 let.
- více informací o proceu: KUBÍN, Petr, ed. Brány pekelné ji nepřemohou: kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2085-5.
leden–březen 1951 – Třetí fáze akce Ř; snížení počtu nemocnic a ústavů s řeholním personálem.
1951 – Probíhalo zatýkání katolických intelektuálů z okruhu revue Řád.
Vánoce 1951 – Z vězení propuštěno 258 kněží s tresty do 4 let.

23.–26. dubna 1952

Proces se Zelenou internacionálou

V pražském procesu s katolickými intelektuály, kteří byli obžalováni „ze spiklenecké a diversantské činnosti v rámci Američany organizované Zelené internacionály“, byl odsouzen k trestu smrti profesor Josef Kepka, básník a překladatel Josef Kostohryz k doživotnímu žaláři a dramatik a básník dr. Václav Renč k 25 letům vězení. Vedle nich bylo v tomto procesu odsouzeno dalších pět představitelů inteligence, většinou z bývalé lidové a republikánské strany: dr. ing. Otakar Čapek, dr. Vlastimil Klíma, poslanec Antonín Chloupek, ing. František Topol a poslanec Vilém Knebort, všech pět na doživotí. Tento proces vymazal pro dvě generace z dějin české kultury katolické intelektuály.

ČLÁNEK O PROCESU (ÚSTR)

2.–4. července 1952 – V brněnském procesu je odsouzeno dalších 15 údajných členů tzv. Zelené internacionály. Josef Knap: 11 let; František Křelina: 12 let; Jan Zahradníček: 13 let; Václav Prokůpek: 22 let; Zdeněk Kalista: 15 let; Bedřich Fučík 15 let; Ladislav Jehlička: 14 let atd. Celkem v tomto procesu padlo 15 rozsudků v úhrnné délce 216 roků odnětí svobody.
Léto 1952 – Vyšší představené ženských řeholí internovány v závodních internátech v Hejnicích.
1952–1959 – Probíhaly skupinové procesy s řádovými sestrami (se Sestrami Panny Marie Jeruzalémské z Opavy, boromejkami, dominikánkami z Liptálu, Sestrami apoštolátu sv. Františka, s Milosrdnými sestrami III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně).
1. července 1953 – Tento den se měla uskutečnit akce B – zrušení všech ženských řádů a kongregací, povinný rozchod všech řádových komunit. Několik dní před tímto datem (mj. v důsledku událostí po smrti Stalina) však byla akce odvolána. Režim následně zvolil cestu postupného vytlačování řeholnic ze společnosti.
1956 – Probíhala další vlna zatýkání řeholníků, následovala série procesů proti jezuitům, salesiánům a premonstrátům.
1959–1962 – Další, zřejmě nejmasovější, vlna zatýkání řeholníků. Opět následovaly procesy s jezuity, s brněnskými augustiniány, salvatoriány a redemptoristy (konec 1963).

9. května 1960

Největší amnestie politických vězňů

Při příležitosti 15. výročí osvobození Československa vyhlásíil prezident republiky Antonín Novotný a vláda ČSR rozsáhlou amnestii, která se týkala 5 601 politických vězňů z celkového počtu 8 708. Věznice tehdy opustilo minimálně 84 řeholníků.

ČLÁNEK O AMNESTII (ÚSTR)

7. října 1960 – Krátce po propuštění z vězení zemřel na jeho následky Jan Zahradníček.
1962 – Ve zdravotnických zařízeních dokončena výměna řeholnic za civilní personál, řádové sestry zůstávaly pouze ve školských zařízeních pro duševně nemocné, v domovech pro seniory a v léčebnách dlouhodobě nemocných.
1963 – Ve vězení bylo stále 134 kněží a řeholníků.
1964 – Části řeholníků byl prominut zbytek trestu, ve vězení jich zůstalo ještě 67.
1969 – Janu Zahradníčkovi vyšla básnická sbírka Čtyři léta, druhá kniha vězeňské poezie. Připravované vydání první knihy Dům strach bylo rozmetáno po sovětské okupaci (A nebylo nikoho. Kdo by zabránil ohni, aby hořel. / A nebylo nikoho, kdo by zabránil vodě slz, aby tekla / odplavujíc z našich očí ta škaredá, těžká léta, / šero, prach, pavučiny a úzkost / dnů bez večerů, večerů bez nocí a nocí bez dnů.)

POUŽITÉ ZDROJE

Zdroj časové osy

Základním zdrojem informací pro sestavení časové osy byla publikace:

BALÍK, Stanislav a Jiří HANUŠ. Katolická církev v Československu 1945–1989. 2. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2013. ISBN 978-80-7325-311-0.

Provozovatel

Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno

Webové stránky

Knihovny.cz
Digitalniknihovna.cz
MZK.cz

Sociální sítě

Facebook Knihovny.cz
Facebook Digitalniknihovna.cz
Facebook MZK