V Právu lidu vyšel článek odsuzující „autory, kteří byli podezřele blízko fašismu“ (Jan Čep, Jaroslav Durych, František Lazecký, Václav Renč, Jan Zahradníček).
Po volbě prezidentem republiky se Klement Gottwald zúčastnil slavnostního Te Deum v Chrámu sv. Víta, které odsloužil arcibiskup Beran. Ten vzápětí odmítl následnou interpretaci komunistů, že šlo o akt uznání poúnorového režimu.
Při mši svaté v obci Číhošť se během kázání místního faráře Josefa Toufara několikrát pohnul kříž nad svatostánkem. Toufara byl zatčen 28. ledna 1951, vzápětí byl v rámci přípravy monstrprocesu zatčen opat želivského kláštera Vít Tajovský a novoříšský opat Augustin Machalka.
V noci z 13. na 14. dubna 1950 je v první etapě akce K zabráno 75 klášterů a internováno 876 řeholníků. Noc vejde do dějin katolické církve jako „Bartolomějská noc“.
V pražském procesu s katolickými intelektuály, kteří byli obžalováni „ze spiklenecké a diversantské činnosti v rámci Američany organizované Zelené internacionály“, byl odsouzen k trestu smrti profesor Josef Kepka, básník a překladatel Josef Kostohryz k doživotnímu žaláři a dramatik a básník dr. Václav Renč k 25 letům vězení. Vedle nich bylo v tomto procesu odsouzeno dalších pět představitelů inteligence, většinou z bývalé lidové a republikánské strany: dr. ing. Otakar Čapek, dr. Vlastimil Klíma, poslanec Antonín Chloupek, ing. František Topol a poslanec Vilém Knebort, všech pět na doživotí. Tento proces vymazal pro dvě generace z dějin české kultury katolické intelektuály.
Při příležitosti 15. výročí osvobození Československa vyhlásíil prezident republiky Antonín Novotný a vláda ČSR rozsáhlou amnestii, která se týkala 5 601 politických vězňů z celkového počtu 8 708. Věznice tehdy opustilo minimálně 84 řeholníků.