Mobirise

Od svozů v 50. letech ke spolupráci - Prolog Akce K a MZK Situace na střední a severovýchodní Moravě0 Vladislav Dokoupil

Zabavené knihovny

Prolog

Akce K vedla k likvidaci drtivé většiny konventů a klášterních zařízení a následně vyvstal problém, jak naložit s jejich bohatými a hodnotnými knihovnami.

Normativním podkladem pro předání majetku klášterů byl podzákonný právní akt, vyhláška č. 351/1950 Úředního listu Státního úřadu pro věci církevní, jemuž od dubna 1950 předsedal olomoucký rodák Zdeněk Fierlinger. O právní „čistotě“ celé akce svědčí také skutečnost, že k vydání vyhlášky došlo teprve v květnu 1950. Retroaktivní právní norma o rozsahu dvou paragrafů stanovila, že: „Správu majetkových podstat řádů a kongregací, které neslouží řeholním účelům, přejímá náboženský fond.“ Náboženský fond (později Náboženská matice) pak s tímto řádovým majetkem dále disponoval a s pomocí různých právních nástrojů ho převáděl na třetí osoby. Pravděpodobně se tak dělo formou darování, případně převedením k bezplatnému užívání apod.

V souvislosti s ničením klášterních knihoven během akce K se mnohdy připomíná jen problematika jejich starých fondů, tedy rukopisů a starých tisků (tj. knih vydaných do roku 1800). Vedle nich však klášterní knihovny obsahovaly též velké množství novější literatury z 19. a první poloviny 20. století. Knihovny byly budovány kontinuálně a tyto novější fondy, které v mnoha případech tvořily majoritní část knihovny, nejenže navazovaly na její starší část, ale také ji obsahově scelovaly. Novější svazky se bohužel až na malé výjimky nepodařilo zachránit. 

Většina klášterních knihoven byla svěřena do správy studijním knihovnám příslušného kraje. Jejich osud byl projednáván na liberecké poradě ředitelů studijních knihoven. Revize klášterních knihoven zajišťovala Národní knihovna. Za ni byl na revizi v Brně dne 21. dubna 1951 dr. František Horák. Celkový počet knih, které převzaly vědecké knihovny a archivy, se pohybuje okolo 1 260 000 svazků ze 150 knihoven.


Zacházení s knihami

„Nábytek a veškerý interiér byl patrně rozkraden. Pod okna knihovny se přistavovala nákladní auta a na ně se vyhazovaly knihy, které odtud putovaly do nedaleké papírny v Červené Řečici, kde je sešmelcovali. Tak skončila většina našich knih. Když to viděl pan správce Košťál, hned telefonoval do pražského muzea, jaké cennosti se tu ničí a že je knihovny škoda, protože se mohla prodat do ciziny. Přijela tedy inspekce a něco málo se přece jen zachránilo - z knih třeba inkunábule nebo některé staré rukopisy,“ vypráví Bohumil Vít Tajovský, knihovník a opat Želivského kláštera, v knize rozhovorů Člověk musí hořeti.

TAJOVSKÝ, Bohumil Vít. Člověk musí hořeti: rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-126-6.
Vyhledat na Knihovny.cz
Mobirise
Svazek č.  V-1910 MV

Zatímco akce K byla velmi dobře organizována, následné vyklízení klášterů a zabavování jejich movitého majetku probíhalo velmi chaoticky. Část vzácného kulturního dědictví se tak nenávratně ztratila. Ještě v srpnu roku 1950 byl například v klášteře v Kadani „knižní materiál“ dle komise složené ze zástupců několika úřadů „naházen na hromadách a místy roztrhán a s vypadlými jednotlivými listy. Na dvorku kláštera mezi smetím a jinými odloženými věcmi byly nalezeny rozbité knihy, roztrhané hudebniny a jiný písemný materiál.“ O zkáze knih i archivního materiálu nejlépe vypovídají dokumenty i fotografie z Archivu bezpečnostních složek (svazek č. V-1910 MV).

Mobirise

Co byl brak v klášterních knihovnách?

Komunistická strana se prostřednictvím knihoven v 50. letech snažila ideologicky vychovávat čtenáře a řídit jejich četbu. Jedním z nástrojů se stal boj proti braku. Literatura označená za brak byla po převzetí knihovnami z klášterních fondů vyřazována. Někdy byla zničena, jindy jen uložena odděleně, jak dokládá hlášení Vladislava Dokoupila z Univerzitní knihovny v Brně Krajskému národnímu výboru z října roku 1950 (dokument vlevo). Zůstává však otázkou, co oním brakem bylo.

Zachoval se nám unikátní dopis Josefa Rudoleckého, faráře u sv. Mikuláše ve Znojmě, z 15. ledna 1951, jenž byl adresován dr. Dokoupilovi. V něm se popisuje, co bylo považováno za brak:

„Velká však většina knih – zejména theologických a filosofických byla prohlášena za bezcenný brak a nákladním autem odvezena do hasičského skladiště a zde „uskladněna“ do odvozu někam do papíren. Znám částečně tuto knihovnu. Jsou v ní i moje knihy. Pro mne zvlášť cenné. Z oboru biblistiky ve výtahu k asyrologii a staré astronomie. Astronomie Egyptská /sic/, babylonská.“

Kam s brakem?

O práci s „brakem“ a současně o problému, kam jej uložit, nás informuje také protokol z 30. září 1950 o převzetí knihovny dominikánů a kapucínů ve Znojmě.

„Ve dnech 28. až 30. září 1950 provedli zástupci Zemské a universitní knihovny podrobné vytřídění shora uvedených klášterních knihoven. Oddělili brakovou literaturu od knih, které zasluhují uchování a prozatím ponechali obé na místě. Jakmile ONV ve Znojmě přidělí univ. knihovně vhodnou místnost ve Znojmě, kde by mohl být brakový materiál dočasně uložen, provede Zemská a univerzitní knihovna tento přesun a zároveň odveze ostatní knihy do svého depositáře.“ 

 

Mobirise

Rozšiřte si obzory

O roli knihoven v 50. letech minulého století se dočtete v následujících publikacích.

Další část

Akce K a Univerzitní knihovna v Brně

Provozovatel

Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno