Od svozů v 50. letech ke spolupráci - Prolog Akce K a MZK Situace na střední a severovýchodní Moravě0 Vladislav Dokoupil

Zabavené knihovny

Akce K a Univerzitní knihovna v Brně

Spolupráci klášterů a tehdejší Univerzitní knihovny (dnes součást MZK) lze sledovat hluboko do minulosti. Například ještě v předvečer akce K 10. března 1950 máme doloženou korespondenci mezi knihovnou a opatem rajhradského kláštera Václavem J. Pokorným o uložení rozsáhlé historické edice pramenů Monumenta Germaniae historica, jež byla majetkem kláštera, v Univerzitní knihovně jako depozita.


Akce K vztah mezi knihovnou a kláštery postavila do zcela jiné roviny. Do správy tehdejší Univerzitní knihovny v Brně se dostaly knižní fondy klášterů z Brněnského a Jihlavského kraje, Olomoucký a Gottwaldovský kraj spadaly pod Univerzitní knihovnu v Olomouci a Ostravský kraj pod Slezskou studijní knihovnu v Opavě.

Univerzitní knihovna v Brně se snažila, aby knižní celky, které dostala do správy, zůstaly v původních prostorách nebo do nich byly co nejdříve navráceny. U rajhradských benediktinů, brněnských augustiniánů, minoritů a kapucínů a premonstrátů v Nové Říši se to podařilo. V roce 1954 byla na původním místě zpřístupněna i knihovna křížovnického proboštství na Hradišti u Znojma a roku 1964 se do původních prostor vrátily františkánské knihovny v Dačicích a v Moravské Třebové. Těchto osm knihoven se tak stalo jedinými zachovalými klášterními knihovnami v původních interiérech na Moravě. Knihovny dalších řádů byly uloženy v externích depozitářích Univerzitní knihovny, od roku 1964 v prostorách zámků v Oslavanech, Brtnici a Bojkovicích. I tyto knižní soubory se podařilo zachovat v ucelené podobě, byť mimo původní místo uložení.

Z klášterů do knihoven ale nebyl stěhován veškerý písemný materiál. Dělení písemného materiálu z klášterů bylo následující: úřední písemnosti spadaly pod archivy a materiál knižní povahy byl určen studijním knihovnám. Předpokládalo se, že v archivu nebudou badatelé knihy hledat, odborněji je zpracují knihovníci než archiváři a v knihovnách najdou lepší využití. Bylo také zohledněno, že stálé stěhování knihám neprospívá.

Knihovna si uvědomovala nutnost péče nejen o samotné knihy, ale také o původní prostory určené k jejich uložení. Od 60. let probíhaly v některých klášterních knihovnách rozsáhlé rekonstrukce, zahrnující mimo jiné i restaurování původního mobiliáře.

Díky péči o klášterní knihovny a jejich zachování v historických celcích mohlo po roce 1989 dojít k jejich navrácení původním majitelům.

Vzpomínky knihovnice

Péči o svěřené klášterní knihovny, o jejich uložení, stěhování, restaurování knih i původních interiérů, mělo v pozdějších letech na starosti revizní oddělení knihovny. Takto na práci s klášterními fondy vzpomíná PhDr. Věra Jelínková, která v tomto oddělení pracovala a posléze jej i vedla.

Dobový návrh

Jak nakládat s historickými fondy?

V důsledku akce K převzala Univerzitní knihovna pod svou správu v krátkém čase desetitisíce svazků starých tisků a stovky rukopisů v různém stavu. S tím vznikla i potřeba péče o jejich restaurování. S ohledem na množství se jednalo o nelehký úkol, o čemž svědčí dopis restaurátora Františka Jelínka Komisi konzervátorů v Praze. Navrhuje v něm následující:

Navrhuji, aby ze zrušených klášterních knihoven byly vybrány a uloženy všechny staré tisky do r. 1800, ať jsou již v dobrém nebo defektním stavu, a byla pořízena jejich evidence, aby se vědělo, kde co jest. Jejich seznamy by musely dostávati všechny příslušné restaurátorské dílny. V mnohých případech dá se pořídit z několika vadných výtisků jeden pořádný výtisk a toto mám na mysli. Byla by mnohdy uspořena někdy beznadějná práce restaurátorská beztak již zkáze propadlého výtisku.“ 

Rozšiřte si obzory

O práci s klášterními fondy i o historii MZK pojednávají tyto publikace.

Další část

Akce K a Univerzitní knihovna v Olomouci

Provozovatel

Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno