Vladislav Dokoupil je odborné veřejnosti znám pro své soupisy rukopisů a prvotisků jak kmenového fondu dnešní Moravské zemské knihovny, tak knihoven klášterních, které měla tehdejší Univerzitní knihovna ve své správě. Tyto soupisy dosáhly mimořádné odborné úrovně a jejich samozřejmou součástí byly také kvalitní úvodní studie.

Vydané soupisy tvoří samozřejmou součást příručních knihoven medievistických pracovišť v Česku i v zahraničí. Vydávání jednotlivých soupisů dříve samostatných klášterních knihoven i jiných fondů bylo možné díky prosazení koncepce zachování dříve nezávislých historických celků v jejich původní podobě a ve většině případů také v původní lokalitě. Zachování celistvosti historických knihoven patří mezi největší zásluhy Vladislava Dokoupila.

Tento prostějovský rodák strávil mládí na Slovensku, kde jeho otec pracoval v župním úřadu v Košicích. Maturoval v Bratislavě roku 1936. Vysokoškolské studium práv zahájil nejprve na Komenského univerzitě v Bratislavě, po březnových událostech roku 1939, kdy se rodina přestěhovala zpět na Moravu, pokračoval ve studiu v Brně. Po uzavření českých vysokých škol se živil nejrůznějšími manuálními pracemi, mimo jiné i jako pivovarský dělník. Vysokoškolské studium dokončil Vladislav Dokoupil rok po druhé světové válce promocí. V té době již byl zaměstnancem Univerzitní knihovny, kam nastoupil 19. května 1945, krátce po osvobození. Nezbytnou knihovnickou zkoušku skládal u zakladatele československé knihovědy Zdeňka Václava Tobolky na Karlově univerzitě 7. února 1948, těsně před komunistickým pučem.

Po druhé světové válce se sbírky Univerzitní knihovny rozšířily o německé knižní konfiskáty, mezi nimiž se nacházelo velké množství rukopisů a starých tisků. Dokoupil pochopil, že není možné, aby tyto vzácné knihy a dokumenty, jejichž počet tímto značně vzrostl, byly nadále uchovávány společně s běžným fondem. Proto už na konci roku 1948 vznikl samostatný úsek věnovaný správě historického fondu, zárodek pozdějšího samostatného oddělení rukopisů a starých tisků, jehož byl Dokoupil prvním zaměstnancem.

V rámci akce K v dubnu 1950 byly knihovny z obsazených klášterů svěřeny do péče studijních knihoven. Tehdejší Univerzitní knihovně v Brně připadly knižní celky z Brněnského a Jihlavského kraje. Vladislav Dokoupil okamžitě pochopil nutnost tyto knihovny, kterým reálně hrozil zánik, udržet jako celky. Hned v počátku se tak podařilo zachovat pět knihoven v původních interiérech: rajhradskou benediktinskou, augustiniánů na Starém Brně, minoritskou a kapucínskou rovněž v Brně a premonstrátskou v Nové Říši. Některé knihovny se podařilo zachránit doslova v posledním okamžiku. Například knihovna znojemských dominikánů unikla zkáze jen proto, že se Dokoupilovi podařilo sehnat traktor s valníkem, na kterém knihy převezl do náhradních prostor.

Zpracování rukopisů a starých tisků se Dokoupil věnoval celý život. V roce 1972 publikoval svoji nejslavnější práci Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. O dva roky později vyšly Počátky brněnského knihtisku – prvotisky a s jeho autorským podílem byla vydána i kniha 500 let knihtisku v Brně 1486–1986.

Díky Dokoupilově odvážné a prozíravé péči byly klášterní knihovny zachovány jako celky. Jižní Morava je tak spolu s Jihlavskem jedinou oblastí v České republice, kde byla většina významných klášterních knihoven zachráněna před zánikem, některé dokonce v původních historických interiérech.